Pro naÅ¡ince už dnes nepÅ™edstavuje cestovánà vůbec žádný problém. Dostat se dnes za hranice je nesrovnatelnÄ› jednoduÅ¡Å¡Ã než kdysi, a to aÅ¥ už se vydáváme kterýmkoliv smÄ›rem. Naprostá vÄ›tÅ¡ina států je s námi dnes dostateÄnÄ› spřátelená, v Äemž se svÄ›t odliÅ¡uje od toho dÅ™ÃvÄ›jÅ¡Ãho, kdy bylo spřátelených zemà jenom pomálu.
A tak už dnes nepotÅ™ebujeme ani spoustu povolenÃ, aby nám byl vůbec vystaven pas, a nepotÅ™ebujeme ani výjezdnà doložku, ani pÅ™edem vyplnÄ›né papÃrové celnà prohlášenÃ. Na hranicÃch pak vÄ›tÅ¡inou ani moc neÄekáme, natož abychom tam trnuli, zda pÅ™i důkladné prohlÃdce toho, co s sebou vezeme, nenajdou celnÃci Äi pasová kontrola nÄ›co, co se nesmà vyvážet nebo co naznaÄuje, že bychom se možná už nechtÄ›li vrátit. Dnes už se za nás nemusà zaruÄovat nikdo z naÅ¡eho pracoviÅ¡tÄ› Äi Å¡koly a bydliÅ¡tÄ› a odjet můžeme klidnÄ› i s veÅ¡kerým pÅ™Ãbuzenstvem, nikoho tu nemusÃme nechávat jako ‚zástavu‘, aby bylo komu se pomstÃt, pokud bychom ‚zradili svou vlast‘.
Dnes se prostÄ› sebereme a klidnÄ› i skoro bez niÄeho můžeme odjet. A pak se zase vrátit. Když na to pÅ™ijde, staÄà nám Äasto jenom penÃze nebo kreditnà karta a u nÄ›kterých zemà navÃc pas. VesmÄ›s i bez vÃza.
A tak cestujeme. A jediným omezenÃm jsou pro nás penÃze. Protože si takové cesty musÃme zaplatit a musÃme si na nÄ› tedy i vydÄ›lat. Aby bylo aspoň ÄÃm jet, co jÃst a kde hlavu složit. A dneÅ¡nà mladá generace už je na to zvyklá natolik, že by nám kdekdo snad ani neuvěřil realitu z dob socialismu. Kdy se stály fronty pÅ™ed státnà cestovnà kancelářÃ, která vesmÄ›s vyprodala nejlepÅ¡Ã zájezdy dÅ™Ãve, než dorazili prvnà zákaznÃci, a ti nejÅ¡Å¥astnÄ›jÅ¡Ã se podÃvali do vyspÄ›lejÅ¡Ã ciziny jen v roli chudých pÅ™Ãbuzných. A jedli tam trvanlivý salám a polévky z pytlÃku, aby si pak za uÅ¡etÅ™ené minimum valut koupili nÄ›co úžasného na památku. TÅ™eba druhoÅ™adou elektroniku nebo rovněž nedostatkové džÃny.