Dokud jsme byli malí kluci, byly pro nás holky ‚blbý‘. Nechtěli jsme si s nimi moc hrát, protože kdo by si hrál s panenkami nebo kdo by si chtěl hrát na svatbu jako ony? To přece byla nuda, do toho se nám klukům nechtělo. A tak jsme se děvčat spíše stranili a brali je jako někoho, kdo tu je, ale je postradatelný.
Ale jak už tomu tak bývá, jednoho dne začalo být něco jinak. Najednou jsme postřehli, že jsou tu i jisté anatomické zvláštnosti, které stojí za okukování a zkoumání. A jestli ani teď nestály holky za nic, pak spíš proto, že nedělaly to, co jsme si pod vlivem hormonů usmysleli s nimi dělat. To, s čím jsme si toužili pohrát, nebylo obvykle k mání, a když jsme jim moc dlouho zírali na hruď, obvykle se nám dostalo verbálního hodnocení, které jsme si nedali za rámeček.
Však víte, jak to chodí. A jak to obvykle končí. A samozřejmě jsem nebyl výjimkou a skončilo to tak i u mě. První doteky, polibky, první společná nahota. Skončilo to, jak už tomu tak bývá, i v posteli. Žádný div.
Ale navzdory této přitažlivosti a navzdory tomu, jak dlouho a jak často jsem se ženami zabýval, nakolik mi to jenom bylo dovoleno, nepochopil jsem je zcela. A věřte mi, že jsem se snažil. A to nejen u nás – nadpoloviční většinu mých partnerek tvořily protějšky z ciziny, včetně té hodně daleké. A tak dnes už dávno bezvadně znám anatomii, ale do hlavy ženám stále nevidím.
A tak mne třeba matou televizní reklamy. Kde v jednom okamžiku slyším o tom, jak nepříjemná je vaginální suchost a jak je třeba ji řešit, abych se vzápětí dozvěděl, že mají ženy naopak rády pocit sucha a bezpečí. Anebo slýchám, jak skvělé je hydratovat pleť, abych se vzápětí dozvěděl o nějakém přípravku, jímž se zbavuje ženské tělo přebytečné vody a to dělá ženám rovněž dobře.
Takže leccos vím, ale do hlav žen stále ještě nevidím. A zřejmě vážně platí to, že ženy nevědí, co chtějí, a nedají pokoj, dokud to nedostanou.
