Kdybychom si my lidé udělali každý sám za sebe seznam svých tužeb, tedy toho, co bychom chtěli mít a co by nám v žádném případě nemělo chybět, určitě bychom se v mnoha bodech lišili. Každý z nás má jiné podmínky k životu a jiné představy o tomto, a tak by se tu objevovaly různé záležitosti. Ale v jednom bychom určitě byli všichni stejní. Všichni bychom si přáli mít dostatek peněz. Protože ať už jsme jacíkoliv, peníze zkrátka potřebujeme, abychom mohli vést běžný život. Nemít je už v dnešní společnosti znamená nežít.
Každý z nás tak dělá něco, co mu má peníze zajistit. A očekává, že mu to zajistí finanční soběstačnost, že bude oněch finančních prostředků dost na to, aby se jimi zaplatilo všechno, co je potřeba zaplatit.
Ale realita se od takových tužeb velmi často liší. Někdy peníze mít chceme, ale ať děláme, co děláme, dost jich není. A čím více se jich nám lidem nedostává, tím hůře se cítíme. Při menším nedostatku totiž musíme něco oželet a tím nám toto k naší nelibosti schází, a pokud peníze dojdou docela, nemůžeme si koupit vlastně už zhola nic, což je skutečně krušný úděl.
Nikdo se samozřejmě nechce dostat do situace, v níž už nemá na aspoň to, co je pro něj důležité. Každý chce mít podmínky pro to, aby zvládnul aspoň své elementární výdaje. A když na to nemá, může ho napadnout vzít si půjčku.
A co pak? Pokud se zvolí za pomocníka hypotéka bez dokládání příjmů, má člověk jistotu, že dá do zástavy svoji nemovitost a za to dostane půjčku ve výši určité části hodnoty takové nemovitosti. A pokud se zvolí půjčka jiná, má člověk také naději, že se pomoci dočká, ale v takovém případě potřebuje obvykle velké příjmy a čisté registry dlužníků, aby se poskytovatelé půjček jeho žádostí zabývali a dospěli ke kladnému rozhodnutí.
A co z toho je výhodnější? To už záleží na rozhodnutí každého z nás.
