Je jen velice málo prací, které se dají dělat i bez vybavení, jenom pouhýma holýma rukama. I takové práce existují, ale obvykle jde o něco, co nám nic zrovna světoborného nenabízí. A protože my civilizovaní lidé z vyspělého světa toužíme po dokonalých nebo aspoň co nejkvalitnějších výrobcích, obvykle bychom se nespokojili jenom tak s něčím, co by jiný člověk udělal sám jenom na takové úrovni, na jaké se to dá holýma rukama zvládnout. Pokud by se to samozřejmě vůbec zvládnout dalo, protože jsou logicky i činnosti, které nelze bez vhodného vybavení vůbec provozovat.
Když chceme nějaký kovový výrobek náležité kvality, vyrobený třeba z plechu a různých kovových profilů, můžeme ho pochopitelně mít. Ale samozřejmě ne od někoho, kdo není pro jeho vytvoření vybaven. A když si ho chceme vyrobit my sami, také si musíme pořídit všechno, co je k provedení všech nezbytných výkonů potřeba. Ale to neznamená, že bychom museli to, oč stojíme, vyrábět vždy jen s využitím drahého náčiní, a tedy pochopitelně rovněž draze. Nebo dokonce šíleně draze. Zejména pokud je tu možnost ušetřit, a to třeba právě na nástrojích.
Když chceme vyrábět něco z kovu, nemusíme si nutně pořídit to nejdražší přímo od výrobce nebo některého prodejce nového vybavení. Když chceme třeba trapézový závitník, nemusíme si ho kupovat za zbytečně velké peníze, pokud se to dá zvládnout i levněji. A ono se to velice často levněji zvládnout dá.
A kde? Pochopitelně u obchodníka, který prodává nadlimitní zásoby vybavení různých firem. Ten vykupuje nepotřebné, ale kvalitní a často nepoužité vybavení od podniků, které už ho nepotřebují a touží se ho zbavit, a tím pádem se tu dosahuje velice příznivé cenové hladiny. A na tom ušetří všichni. Od těch, kdo se něčeho takového chtějí zbavit, přes toho prodejce až po nás, kteří si pochopitelně raději koupíme to kvalitativně srovnatelné, ale levnější.
