Svět je nám otevřený

Pro naÅ¡ince už dnes nepÅ™edstavuje cestování vůbec žádný problém. Dostat se dnes za hranice je nesrovnatelnÄ› jednodušší než kdysi, a to aÅ¥ už se vydáváme kterýmkoliv smÄ›rem. Naprostá vÄ›tÅ¡ina států je s námi dnes dostateÄnÄ› spřátelená, v Äemž se svÄ›t odliÅ¡uje od toho dřívÄ›jšího, kdy bylo spřátelených zemí jenom pomálu.

A tak už dnes nepotÅ™ebujeme ani spoustu povolení, aby nám byl vůbec vystaven pas, a nepotÅ™ebujeme ani výjezdní doložku, ani pÅ™edem vyplnÄ›né papírové celní prohlášení. Na hranicích pak vÄ›tÅ¡inou ani moc neÄekáme, natož abychom tam trnuli, zda pÅ™i důkladné prohlídce toho, co s sebou vezeme, nenajdou celníci Äi pasová kontrola nÄ›co, co se nesmí vyvážet nebo co naznaÄuje, že bychom se možná už nechtÄ›li vrátit. Dnes už se za nás nemusí zaruÄovat nikdo z naÅ¡eho pracoviÅ¡tÄ› Äi Å¡koly a bydliÅ¡tÄ› a odjet můžeme klidnÄ› i s veÅ¡kerým příbuzenstvem, nikoho tu nemusíme nechávat jako ‚zástavu‘, aby bylo komu se pomstít, pokud bychom ‚zradili svou vlast‘.

Dnes se prostÄ› sebereme a klidnÄ› i skoro bez niÄeho můžeme odjet. A pak se zase vrátit. Když na to pÅ™ijde, staÄí nám Äasto jenom peníze nebo kreditní karta a u nÄ›kterých zemí navíc pas. VesmÄ›s i bez víza.

A tak cestujeme. A jediným omezením jsou pro nás peníze. Protože si takové cesty musíme zaplatit a musíme si na nÄ› tedy i vydÄ›lat. Aby bylo aspoň Äím jet, co jíst a kde hlavu složit. A dneÅ¡ní mladá generace už je na to zvyklá natolik, že by nám kdekdo snad ani neuvěřil realitu z dob socialismu. Kdy se stály fronty pÅ™ed státní cestovní kanceláří, která vesmÄ›s vyprodala nejlepší zájezdy dříve, než dorazili první zákazníci, a ti nejÅ¡Å¥astnÄ›jší se podívali do vyspÄ›lejší ciziny jen v roli chudých příbuzných. A jedli tam trvanlivý salám a polévky z pytlíku, aby si pak za uÅ¡etÅ™ené minimum valut koupili nÄ›co úžasného na památku. TÅ™eba druhoÅ™adou elektroniku nebo rovněž nedostatkové džíny.